--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

                                  Core de mamme

Quánde velerrije  resendí, alméne p’ná vôte, mó …eúanne,

chelle  vóce  ch’oremaje  nen sènde  cchiú  de  tand’anne,

lá vôce, che devèntr’í  recchije , dóce, me chiemave tanne

e mó, penze e repenze, pare che è esse che párle, ma è nú ‘nganne.

Tanne me pereije nú ‘llucche, nú remprovere, nú rechjáme…

mó ú saccje, n’ére eqquescí, ere sóle à vóce d’mámme, da cáre mámme

e n’ére e nen peteje esse, pe mé, nu vere rechiáme,

ere, sóle e sémpre nú sóne dóce e cáre ch’engore sénde e chîame.

Ere quetrare e sendije chelle vôce, chilli pásse e vedeje i chepille belle

z’erecanescejene de deluonghe: erene ruscje… côme i teneje sôle mamme;

quande requórde e quande meménde me pássene e me venne pí cervélle,

com’ è verdá  chelle che z’dîce:“che pierde tutte,quanne pierde a mamme.

Mó só requorde.. só meménde e penzîre deluonghe… : che m’eremane?

Restene i pérole bélle, ch’engore m’eresonene deventr’j recchje,

réstene pure duje scheffune ..ma cchjú i cherezze ch’eje evute de lí mane

réste...e chje ú chencelle?.. “ ú core d’mamme”...pure mó che s’ó viecchje.

                                        Erevé  á primevere

U’ sepije púre  tu che fenije vierne e ‘menije  á primevere,

a térre z’è reveglieije e z’esmeveije schellate dú sole ‘nzîne a sere,

i femmene giá ereijene á fónde e levá i pénne e ‘nzapená e scieqquá,

erene figlje, sóre o mamme chi méne dend’è l’acque e rescherá.

Quanne pessije p’lí chembagne t’ menije ‘ngánne addore di vîole

e, ntrademende, t’eddecrije e vedé i sciure che depú ce déjene i frutte

‘ndremende á bélle térre rôsce de Merrône nósctre z’emmezzocche de sóle

e i quendedîne evvîene e fá l’órte e chjendá e dessetterrá … e fá tutte.

N’ére arte nósctre chélle d’zeppá, de repessá e né d’eddeqquá

u sapèvame che nen tutte a peteine fá ...ch’ere pesánde …

mó páre che è fetije che vále, chélle che ze fá uoije pì chempá

ma, ‘nquescienze, û  sepéme che effronde de chelle de ijre, né niende.

Che ce réscte mo? Tutt’è fenûte e va, sóle i requorde erevenne ’mménde,

é verdá : a terre z’escalle èngore …ce délle ú sóle dá metine a sere,

ce stenne pure i quendedine de mó… e checchedune engore semende ..

ma u témbe pásse e vá ..’nen ze pó fermá… ze ‘refá sere !!

                                                I préte e i tétte care

Cóme ti pú squerdá chílle cásere de préte stenecáte ,

che sctejene sótte i tétte … de pînge … ereperate,

jie v’eccarezzeje che l’uocchje, quanne pessave, ere ijre …

e mó che nen véde cchiú lì préte …. z’é fatte sére.

Z’é fatte sére, pe cóscte mónne mereje che c’ennesconnene

ma jie ve sénde engore care e devendre ú core v’ereponne,

ú sácce, i fíglje de chescte térre hanne evute penzá p’ ddemáne

e só jute eggerenne sóle pe ssú mónne , p’ebbescherze ú pane.

Quande fetije: ma a cchjú pesánde è sta de vuje lendáne,

é pessate ú jorre, è menúte á sere… c’eme sedáte stú mocceche de páne

e pare che è state seprite… è certe oremaje a pietanze ….

ma jie nen m’ennesconne: de revedé sí cásere neje perze á speránze.

Sctí múre de scti cásere…. e tutte scti cáre préte….

pe sctí vije e scti rúere ‘ndó nen me streccave e mette péde

nen pónne perlá, nen ténne vóce… ma sonne tand’endiche

e mó, che só remáscte ebbandenate e sóle..  ce stá a reddíche

                                   Ienne pú monne ….

Ije me recórde …. mú decette mámme ….

“figlje, a vite è cóme ú sóle, nen cagne vie,

ze aveze á metine, sémpre a stesse vie

e cále á sere : uoje , ijre e tanne !

Mó tí i cavezúne curte ….. si quetráre,

engore scti che ‘nnuje ettorne ú pegliáre,

ma venne i jurre …., prime che z’ fá sere,

che te ne vì … e ce fí chiagne amare !

Te ne ví esse … pe ‘ssú mónne nóve

che pare belle esseje, quanne ze aveze ú sóle …

ma vide, figlije belle, che vé pure e ‘cchióve

e t’eretruve emmolle, ‘nfreddelite e sole.

Ah … quánne è vere … chelle che dice a mamme,

ce pénze e c’erepenze, mó che só fatte viecchje pure jie,

a che è servúte tutte s’ú remóre, su chjande e s’effanne ?

ú sole nà chegnate vie ….. e mangh’ jie.

                                  U’  mónne  cágne !

Quanne ere ú  témbe, a térre ze fatieje chi zeppune, a rátre e l’anemale

nen ce stejene i trettore o i motozappe e fá fetije e remóre,

e i ggénde, pí chembagne, erene tande e ze sendije chendá e tutt’ore,

mó, chi metúre ze fa u rane e a mejese e de chendá ze só pérze i segnále.

Com’è vére che mó ze fá poche sedore pe fatejé ssí térre e ssí pertite,

nú sácce se ze cámbe méglje mó … che nen ze cánde e nen z’ebballe,

                                                      mó che tutte sónne ‘mmediúse de chelle che fánne chîlle ch’engôre vánne ebbálle,

ná cose è certe e ze pó vedé… è remascte sóle a seperbie n’ghescte vîte!

U fatte né bóne de sepé: mó n’è cóme e tanne,quanne ú ‘nganne nen ze cansceje,

tu pú elleqqué e nesciúne te sende, pú chedì e nesciúne te véde,

pú chîagne e nesciúne te pénze… pú pure merí e nesciúne ce crede;

me l’aveine dîtte ch’ere chegnate ú monne,ma nen ce veleje crede:púre à ggende emeje.

                                   A’ ddóre dá cáse

Erdeîne devendre á cemmenîre duje tezzúne

e, ógne tande,ze avezavene i pezélle tutt’ettorne,

ná tielle de créte, ‘ngoppe ú treppede, squaqquerejeje

e, deventre a quecîne, ná bell’eddore ze sendje.

Pure ú páne frésche, fátte de cáse, che fellave mámme,

tutte pá cáse nú prefúme canesciute te menave ‘ngánne,

e tate me decéje: ezzecche a beffétte e vide d’epparecchiá

che oremaje i maccherone só cuotte e petéme megná.

Serrá  sctáte pe ‘cchelle eddore che pá cáse ze sendije,

serrá pecché ere quetrare, pazzejeje e nen me fermarve maje,

ma e mé, tra á ddôre e á fáme, me z’esmeveje tutte e cchiú de tútte,

che, cchiú de chélle che ce stéje, m’avesse megnate nu chjle de presútte.

Erevame sóle núje póche, ennende á cemmenire, ettorne á bbeffette,

ma parevame tande, pe come z’fenije ú megnà sprîte e guadegnete

tutt’ú jórre mámme e táte avejene zeppate e fatejete

e mó, doppe cenáte í spettave u repose devendre ú lette: ere meretáte.

                                  I tiembe de na vóte

Quánde érene bbielle i tiembe de ná vóte,

eqquescí spenzederáte e vére, che ú sá u córe e a ménde,

quanne ognune ze metteje ‘mmóte, p’eggeré á rôte

e nuje, quetrare, che avevame j’ a scóle, remanevame e temende.

U’ pejese z’ereveglieje de bbôtte, come pe meggie,

ze sendijene regliá i ciucce e prime metine……

mò, cchiú prîme, nen ze sendije crije e mó ere nú scarpié pi vie,

púre i galle, tutte de bbôtte, candene tutt’eunite  ‘ncuncertine.

Ere bbélle ….. e chi ze pó squerdá …..

u córe e pure a ménde z’erregnijene de rechiame,

e, ‘ndrademende, i quendedine ze ne jiene ebballe pe zeppà

e nuje quetrare, ca cgertelle e trecolle, a scóle jame.

Pare che mó á senáte matetine …. e ere jorne ...

quánde ne só menúte e ne só pessate de ssí jernáte;

i ciucce e pure i múle oremaje ‘ndó stanne? ….. ze só screjate,

e pure nuje …. oremaje, nen’ zeme cchiú quetrare… è fátte sere.

                                  Tèmbe de vierne …. ‘ntrademente è primevere

Oh ! quánde ggénde ettorne e chelle cemmenîre,

papanonne, mammenonne, mámme e táte, fráte e sóre,

e i viecchje decejene cúnte e fatterielle, fesserie e veredá

e nuije quetrare, tutte’ettorne, zitte sctevame e squetá.

Ere vierne .. fredde, vénde e néve … pí vije e pí ruere,

te fecejene ezzeccá ‘mbacce e chelle lámbe ... e ere sere …

e a cemmenîre erequeglieje i vóce, i cúnte e i sendemende…

ma púre i  ‘ddore, i prefume, i penzire, i suonne …ch’engore tienghe ‘mmende.

Na lámpe: è engore foche devendre a cemmenîre? nó e sóle devendre a mente

mô nen ce stá cchiú chi ú ‘rreppicce colle fóche…. i léne sónne fenute …

nen ce sta cchiú mánghe ú fúme, púre i ceppe ze só ‘ngenerite …

come passene e só pessate i jurre …. è nate e mórte ú sóle tande vôte.

Mô  chelle cáse e chelle cemmenire só sole nu requorde ….

… ma sónne ogne tánde, che ‘lluocchje epierte … a cáse ndó só cresciute

a verdá è che te l’uocchje chiuse, chelle cáse … páre mórte ….

ah,com’è vere che ú tembe cchiú bbelle ze’né jute e ógne cóse cáre è oremaie fenute.

                                  Nú pejese emeje

Cóscte pejese ú teneje e ú te nú cîle

‘ndó tande vóte á fátte acque, néve e iele,

ma t’è púre l’arie fine e nú sóle lecénde,

ce steje l’ácque sergîve e ce steje a bbóne ggende.

Ma i ggende de mó só cóme i fráne: rompene i briglje,

só jute lendane … i mámme, i pátre e pure i figlje,

e passene i jorre, i mîsce e l’anne, pú mónne menáte

dicene che stanne bbône, n’í mánghe niende, … ma ú víde só remenúte.

Pa chembagne engore ce stá chi fá a mejese

i ‘bbáscte nú tózze de páne sedate che tande fetje ógne mése

pe chîlle e pe chîscte ze fá notte … e, doppe, n’atre jorre engegne

nen ze férme ú témbe …. vecîne o deluonghe … e cresce á remegne.

                                  Ná vîte nen móre

Me páre de vedé fémmene chi macchetúre

etteccate ‘ngápe e chi scialle ‘ngopp’í spalle

e tutt’edduje só de chelóre nére, só scúre ….

só cóme i fácce de chjie i pórte e parlene sóle de chiande

Chescte térre merrenese, che véde engore i cárde ‘mbacce i múre

ná vó fení e na fenîsce d’eqquendá delúre ….

e come i spine e a remegne crescene ésse….. e’bballe …

eqquescí a reddiche e a cecúte epparene p’nnande.

Ma nen chiegnete cchiú figlje e moglje scure ….

e mé nen me páre vére, ze sa fenisce pure addóre dú sciore

mánghe u tembe dúre esseje e, peró, ná vite nen móre ….

púre se ze ne vá …. remáne vive chi móre: se tu ú puorte nu core.

                                        A’ vîte a mórte chiame

U’ vénde fisceche engore méze i cánne, n’dó  è cchiú frésche

e me recórde quand’ere bélle remerárze devendre e l’ácque chiare.

Mó si tu ch’erequoglje l’ánne emije …. e m’erevé á rise,

só pessate l’enne du chiande e da vîte emare ….

mó è tembe de vedé neccó ‘ndérre ú paredise,

ma ú desctîne è ‘nfáme: á vîte ….. a mórte chiame !

Oh Merrône care: a vîte emeje ha cammenete pe ssú mónne

e vôte chendanne sott’ú sóle, o chiegnenne ní nettáte scure

e quánne elluteme ú desctíne z’è decîse de fárme fermá,

nen ‘nzó jute cchiú pe sciume chiare o pe acquue de máre, só remenú pe resctá

A vîte emeje, mó, Merrône bbelle, dóppe tánde esperienz’amare,

vá cerchénne sóle páce, repóse, cóse bbélle e i fácce d’í ggende cáre.

Tu i recóte sóle a rise de chille jurre bbélle e spenzerate …

i lacreme e i sespire emare l’ánne vîscte e sendúte i póscte n’dó so scetéte.

                                       U’ cîle  sénze stélle  …...

Quanne cále ú scurdele e ‘ngile nen ce stá manghe ná stélle,

quanne è notte púre devendre ú córe e nen ze védene lúce

ze védene sóle chílle cóse che ú monne ‘nne errecconde …..

só chîsse sóleche ‘nfronde, schevate de l’énne: só segnale d’effanne.

Púre cu scurdele ze vede cá vîte m’ha dáte cchiú spíne che sciúre …

e púre, tra tande bbelle quelúre, e mé ú nére m’è teqquáte ….

e l’uocchje rúsce, chîne de lacreme, fanne vedé quánde só state i delúre

tra spîne, chiande, penzîre e effanne, c’á vîte m’há dáte.

U’ chiende e ú delóre mi pórte engore nú core ….

e ije rescte penzerúse ….. pe tútte chélle ch’è sctate !

 

Torna all'indice poesie.